Stálice rozveseleného kalifornského punku sice už nevydává, tak jako před deseti lety, svá alba u major labelu Epitaph, ale stále potvrzuje neutuchající chuť po skládání odlehčených a chytlavých skladeb. S novinkou tak znovu potvrzuje pozici přední žánrové kapely, která už má svoje odehráno a nesnaží se vecpat do popředí zájmu jinou cestičkou, než je muzika. Nezávislé vydavatelství Fat Wreck Chords, které s nimi v roce 2002 podepsalo smlouvu a o rok později vydalo předchozí počin „The War Is Erroism“ (2003), tak znovu po třech letech (tříletý cyklus vydávání studiových alb je už devět let u NOFX neměnný) uvádí na trh kolekci plnou svižných popěvků, zahraných převážně v dobré náladě.

Myslím, že tato zaběhlá formace si už dávno našla svoje věrné publikum, které jejich muziku s nadšením přijímá a tak nebylo důvodu k nějakým výrazným stylovým obměnám. Nové album je stejně jako většina předchozích velmi dobře zpracované. Melodický punk rock s mohutným kytarovým soundem a moderním nazvučením se obzvlášť dobře poslouchá, přičemž právě kytary jsou tím nejžhavějším palivem, které je v dostatečné míře sypáno pod energetický kotel. Na druhou stranu však nahrávka nesklouzává do sfér jednolité hoblovačky, ale naopak se blýská zajímavými motivy a vyhrávkami. Za neotřelé považuji i obohacení punkového výrazu svěžími reggae, country i latino prvky. Civilní vokální projev tlustého Mika je dostatečně variabilní a přizpůsobuje se naládám jednotlivých skladeb. Myslím, že není třeba sáhodlouze rozebírat jednu po druhé, protože ať už každá oplývá trochu jinou náladou, drží pospolu poměrně silný celek, snad jen ironická píseň „Leaving Jesusland“ reprezentuje klasicky jednoduchý neo-punkový vzorec, jakým docílili kolegové z OFFSPRING či GREEN DAY v devadesátých letech celosvětového úspěchu, ale i tak jde o jednu z nejpovedenějších položek na albu.

CD k recenzi poskytli Day After records